Minerální, safírové nebo plexi aneb z čeho je sklo u hodinek

  • warning: array_map() [function.array-map]: Argument #2 should be an array in /hosting/www/chronomania.cz/www/modules/system/system.module on line 1015.
  • warning: array_keys() expects parameter 1 to be array, null given in /hosting/www/chronomania.cz/www/includes/theme.inc on line 1820.
  • warning: Invalid argument supplied for foreach() in /hosting/www/chronomania.cz/www/includes/theme.inc on line 1820.
Picture by: 
glacierwatches.com
<p>Z čeho je vyrobeno sklo u hodinek. Přehled použ&iacute;van&yacute;ch materi&aacute;lů</p>

Vedle samotného pouzdra, tahu nebo strojku hodinek je jejich důležitou a nedílnou součástí také sklíčko, které chrání jejich číselník. Sklíčko může být podobně, jako pouzdro hodinek zhotoveno z různých materiálů. Kromě jejich přehledu v dnešním článku nebude chybět trocha techniky.

Škrábance na sklíčku hodinek obvykle jejich majitelé snášejí mnohem hůře než drobné oděrky na tahu nebo jejich pouzdře. Je to logické – čas odečítáme z ciferníku a tak každý pohled na něj znamená i pohled na sklo hodinek. A takový v případě "zdobení" povrchu nehezkými škrábanci prostě zabolí.

V praxi se lze setkat hned se třemi základními materiály, jež mohou číselník hodinek chránit. Každý z nich má přitom svá pozitiva a samozřejmě i stinné stránky, pojďme si tedy udělat jejich podrobnější přehled.Předtím ale ještě dovolte malou technickou vsuvku.

Mohsova stupnice a ti druzí

Podobně jako u převážně kovových materiálu, ze kterých jsou vyráběny pouzdra hodinek (mosaz, ocel, titan, zlato, keramika, platina a jejich variace) i krystaly krom jejich chemického složení charakterizuje řada mechanických vlastností, mezi jinými také tvrdost, která ale v případě hodinkových skel nabývá významu odolnosti proti poškrábání (scratch resistant).

Na rozdíl od pro kovové slitiny typické hodnoty tvrdosti podle Vickerse či Brinella se u skel a minerálů uplatňuje především Mohsova stupnice tvrdosti, známá to desetistupňová škála, kterou všichni umíme vyjmenovat již od základní školy. Ano, je to ta notoricky známá posloupnost začínající mastekem, kterou na desítce uzavírá diamant.

Stupnici sestavil roku 1812 německý geolog a mineralog Friedrich Mohs a je založena na schopnosti tvrdším nerostem zanechat stopu (škrábanec) na měkčím minerálu. Všechny minerály ve stupnici obsažené jsou přírodními nerosty. Ačkoli je tabulka desetistupňová, libovolný minerál lze snadno mezi některý uvedený nerost zařadit. Pokud tak nerost poškrábáte křemenem, ale nikoli živcem, bude jeho tvrdost na Mohsově stupnici někde mezi 6 a 7.

Mohsova stupnice není lineární, přiřazené stupně tvrdosti  jsou tedy relativní a proto neznamená, že například fluorit je jen 2 × tvrdší než topaz, stejně tak diamant není jen o desetinu tvrdší než safír.

Mohsova stupnice

Minerál Chemický vzorec Tvrdost podle Vickerse (absolutní)
1 mastek H2Mg3(SiO3)4 1
2 sůl kamenná NaCl 3
3 kalcit (vápenec) CaCO3 9
4 fluorit (kazivec) CaF2 21
5 apatit Ca5(PO4)3(OH-, Cl-, F-) 48
6 živec KAlSi3O8 72
7 křemen SiO2 100
8 topaz Al2SiO4 200
9 korund Al2O3 400
10 diamant C 1600

Rozdíly jsou daleko větší, absolutní hodnoty tvrdostí těchto materiálů se stanovují zařízením jménem sclerometer, který kromě mineralogů používají také v metalurgii. Z přiložené tabulky tak například vyplývá, že diamant je se svými 1 600 HRV 4 × tvrdší než safír, který je ale zároveň 4 × tvrdší než-li křemen.Knoopova zkouška tvrdosti

Tvrdost lze určovat také Knoopovou zkouškou (definoval Frederick Knoop v roce 1939), která je přímo vhodná pro křehké materiály a tenké vzorky, do kterých může být vyhotovena jen velmi mělká prohlubeň.

Princip je podobný jako v případě jiných zkoušek tvrdosti, i tady se vychází z její definice - odporu kladeného materiálem proti vnikání cizího tělesa. V tomto případě se do zkoušeného materiálu vtlačuje diamantový pyramidální indentor s vrcholovými úhly 172 stupňů (delší strana) a 130 stupňů na kratší straně. Výsledkem je vtisk ve tvaru kosočtverce s poměrem úhlopříček asi 1:7. Tvrdost podle Knoopa se pak určuje z delší diagonály vtisku.

Následující obrázek ukazuje nelinearitu Mohsovy stupnice a hodnoty tvrdosti všech 10 minerálů naměřené nejen Knoopovou zkouškou, ale také zkouškou podle Vickerse.

Srovnání Mohsovy tvrdosti s tvrdostí podle Knoopa a Vickerse

Plexisklo (akrylát)

Jelikož je akrylát ze všech materiálů užívaných k výrobě krycích skel hodinek ten nejlevnější, není překvapivé, že se také nejsnáze poškrábá. Naproti tomu je akrylát velmi odolný proti prasknutí - je měkký a tudíž není tak křehký, jako skutečné sklo.

Panerai Radiomir PAM373Další velkou výhodou je možnost vzniklé jemné škrábance poměrně snadno vyretušovat, či úplně odstranit. Pomůckou vám bude zubní pasta a kartáček – stačí nanést trochu pasty, která je vlastně jemnou lapovací pastou s mikrobrusivem. Po chvilce leštění a následném opláchnutí vodou bude akrylát téměř jako nový. Na trhu lze najít speciální leštící pasty pro tyto účely, ale zkušenosti uživatelů říkají, že levná zubní pasta udělá stejnou službu.

Plexisklo ale nenajdeme jen u nejlevnějších hodinek, k tomuto materiálu častou sáhnou i přední manufaktury v případě reedic historických modelů. Takovým jsou i nové Panerai Radiomir PAM373, plexisklo mají i hodinky ORIS řady Big Crown.

(Upozornění: případný proces odstraňování škrábanců provádíte na vlastní riziko a server ChronoMania.cz nenese žádnou odpovědnost za možné znehodnocení vašich hodinek).
 

Hesalite

Krystal Hesalite není přímo typ skla, jde o jakousi značku plexiskla, kterou se proslavily hodinky OMEGA Speedmaster Professional - první hodinky, které se díky úzké spolupráci značky s NASA dostaly v šedesátých letech na Měsíc. Také dnes lze stále v nabídce řady Speedmaster nalézt modely s tímto sklem. Ačkoli se už používá i safír, řada milovníků hodinek chce i dnes mít co nejpodobnější typ tomu z 60.let.

OMEGA Speedmaster Professional se sklem Hesalite

Jednoznačně největší výhodou materiálu Hesalite je jeho vysoká pevnost - nárazy předmětu, pod kterým by se safírové sklo dávno rozlomilo ustojí Hesalite zcela bez újmy. Naproti tomu lze materiál opět velmi snadno poškrábat, ovšem stejně jako u běžného plexiskla platí, že lze celou plochu krystalu velmi snadno pomocí leštící pasty uvést opět do bezvadného stavu, doporučit lze například pastu Displex.

Pozor ovšem na lunetu vašich hodinek, jak známo její hliníková vložka je také k poškození docela náchylná a tady už by pomohla pouze její výměna. Proces leštění ulehčuje typický tvar skla Hesalite, které je hodně vystouplé, neleží tedy ani zdaleka v rovině s lunetou.


Minerální sklo

Právě tento typ skla je používán u většiny hodinek s cenovkou do 10 000 Kč. Jedná se o skutečné sklo s vysokým podílem SiO2 a nikoli plexisklo jako v případě akrylátu. Minerální sklo je oproti němu odolnější vůči poškrábání, přesto se po několika měsících nošení hodinek s tímto typem skla škrábance chtě nechtě objeví.

Pochopitelně záleží, jak moc jste na své hodinky opatrní a čemu je budete vystavovat – při zednických pracích přijde krystal k úhoně logicky mnohem pravděpodobněji nežli v útulné kanceláři. Minerální sklo dosahuje na stupnici tvrdosti podle Mohse na šestý stupeň (živec) a tak je mnohem tvrdší nežli akrylát, tím je ale logicky křehčí.

Japonská společnost Seiko navíc u některých svých modelů, typicky sportovní řady (potápěčské hodinky) používá tvrzené minerální sklo a takové krystaly označuje jako Hardlex. Jeho tvrdost se na Mohsově stupnici blíží sedmému stupni (křemen) a je tak odolnější vůči poškrábání než běžná minerální skla.

Seiko Alpinist

Japonský gigant dříve některé modely osazoval sklem typu Sapphlex. Šlo o minerální sklo doplněné vrstvou syntetického safíru, tedy určitý kompromis mezi běžným minerálním a safírovým sklem. Krystal Sapphlex si mohou znalci spojovat třeba s úspěšnou řadou Seiko Alpinist s mechanickým strojkem 4S15.


Safírové sklo

Nejtvrdší, nejdražší, ale také nejkřehčí z kvarteta uvedených materiálů, to je safírové sklo. Safír je modrou odrůdou korundu se stupněm tvrdosti devět, a jeho přirozená naleziště jsou roztroušena po celém světě. V hodinářském průmyslu se ale samozřejmě nepoužívá přírodního nýbrž syntetického, tedy uměle vyrobeného safíru.

Syntetický safír je transparentní a vzniká krystalizací korundu (Al2O3) za velmi vysokých teplot. Po chemické stránce je tedy syntetický safír stejný jako ten přírodní používaný v klenotnictví, ovšem bez barevného nádechu. Umělý safír byl poprvé objeven v 19. století, v 60. letech minulého století byl v této formě poprvé použit u hodinek.

Breitling Navitimer 01 s oboustranným antireflexem

Safírové sklíčko je v souvislosti s hodinkami často označováno jako scratch-resistant, tedy odolné vůči poškrábání. Poškrábat jej přesto lze, ovšem to byste si museli na pomoc přizvat materiál minimálně stejně tvrdý, nejlépe však diamant. Zakoupíte-li časomíru se safírovým sklem, pak s náhodným a neúmyslným poškrábáním nemusíte dělat hlavu – pravděpodobnost takové nehody je totiž mizivá.

Co ale safír nemá rád jsou velmi tvrdé nárazy, co je tvrdé to je obvykle i křehké a ani safír není výjimkou. Pád hodinek z nevelké výšky na tvrdý beton tak může mít katastrofální následky, jejichž dohrou může být kompletní výměna celého skla.

Tvary krystalů a povrchové úpravy

Kromě nejběžnějších rovinných skel můžeme u hodinek narazit na sklíčka konvexní (tedy vypuklá). Lze říci, že levnější hodinky mívají rovinná safírová sklíčka, luxusnější se pak většinou chlubí sklíčkem klenutým. Najdou se ale výjimky potvrzující pravidlo.

Seiko Diashock SARB001

Mimo těchto dvou nejběžnějších tvarů se lze čas od času setkat se specialitkou typu Seiko SARB00x, které se chlubí krystalem ve tvaru zkoseného čtyřbokého jehlanu. Ostré lomy pak na číselníku vykouzlí zajímavé optické jevy. Podobných extravagancí lze samozřejmě nalézt více, máte-li pro nás tip, můžete se o něj podělit v komentářích a my jej do článku přidáme.

Stejně jako brýlová skla mohou být i skla hodinek opatřeny antireflexní úpravou, která eliminuje odrazy a umožňuje tak snazší čtení ciferníku. Touto úpravou se mohou chlubit jak minerální tak i safírové krystaly. Zajímavostí je, že jsou skla s oboustranným antireflexem zepředu téměř neviditelná – přítomnost sklíčka odhalí všudy přítomné odrazy, které ale v případě krystalu s uvedenou úpravou téměř nejsou.

Zdroj: WatchUSeek, Wikipedia, Omega, Panerai, Seiko