Švýcarský konglomerát Swatch Group spolu s Audemars Piguet tiskovou zprávou představuje slitinu jménem Nivachron. Speciální antimagnetický materiál je určen k výrobě vlásku setrvačky a měl by odolnost vůči magnetickému poli přinést i do kategorie cenově dostupnějších mechanických hodinek.
Odolnost hlavních dílů hodinkového strojku vůči působení magnetických polí bezpochyby má smysl. S magnetickým polem totiž přicházíme do kontaktu denně a mnohdy nevědomky. Poškození mechanických hodinek slabším magnetickým polem sice není nevratné, ale návštěvu hodináře si vyžádá. Časomíra se totiž začne výrazně předcházet.
Proto není ochrana strojků vůči tomuto působení žádnou novinkou. Metody jsou různé, ať už je to nejjednodušší způsob v podobě pouzdra z měkkého kovu, ve kterém je strojek uložen (např. IWC, Blancpain), nebo přímo výroba klíčových částí strojku, tedy setrvačky a vlásku, z materiálu, které nelze zmagnetovat.
Takto postupoval i Rolex u svého legendárního modelu Milgauss, který na jednotku magnetické indukce odkazuje přímo v názvu. První milgaussy Rolex představil už roku 1954, kdy byly vyrobeny na žádost pracovníků CERNu (Counseil European pour la Recherche Nuclearire), kteří se v laboratořích logicky s magnetickými poli potkávali denně. První verze hodinek měly strojek usazen v měkkém kovu, hned u další iterace však Rolex krokový mechanizmus vyrobil z nemagnetických slitin.
U dnešního modelu Milgauss je ochrana proti magnetismu zajištěna vláskem ze slitiny Parachrom-Blu, tedy materiálu, který si Rolex vyvinul vlastními silami. Příběh modelu Milgauss je dosti zajímavý a rozhodně by vydal na samostatný článek. Teď se s ním však rozlučme informací, že zajišťuje ochranu vůči magnetismu do hodnoty 1 000 gaussů.
Setrvačka s vláskem Parachrom od Rolexu
Dnešním lídrem v oblasti hodinek s vysokou odolností vůči magnetickým polím je bezpochyby Omega s řadou kalibrů označených jako Master Co-Axial. Jejich odolnost je značně vyšší, než u milgaussů, a to rovnou 15krát (15 000 gaussů). Zatímco 1 gauss odpovídá 0,0001 T, omegy vybavené strojkem s přídomkem Master odolají poli síly 1,5 T.
Vývoj takového strojku, u kterého jsou hlavní části vyrobené ze křemíku (Omega používá označení Si14) si samozřejmě vyžádal miliony franků a tak nové modely s takovými strojky mezigeneračně podražily. Příplatek se ale vyplatí, jelikož s takovou ochrannou není v běžných podmínkách ani možné hodinky zmagnetovat.
Vlásek a setrvačka z křemíku. Takto to umí Omega
Ačkoli je Rolex v této disciplíně průkopníkem a Omega největším hybatelem, antimagnetické vlásky z křemíku umí i další význačné manufaktury (Patek Philippe, Breguet).
A co Nivachron?
Tato slitina má podle tiskového zprávy Swatch Group výjimečné paramagnetické vlastnosti. Její složení je prý komplikované, má ale stát na základech titanu, díky čemuž mají být sníženy účinky magnetismu o faktor 10 až 20 a to v závislosti na třídě strojku, ve kterém bude použit. Vysoká je také odolnost vůči teplotním změnám okolí a teplotním šokům. Specifikace slitiny tak v této fázi není příliš přesná a na detailnější informace si budeme muset počkat.
Přestože Nivachron ohlašuje tandem Swatch Group a Audemars Piguet, název samotný odkazuje na klíčovou úlohu firmy Nivarox, jedné z dceřiných společností konglomerátu a zároveň největšího výrobce setrvaček a vlásků vůbec.
Zajímavostí Nivachronu bezpochyby je, že na rozdíl od jiných nemagnetických vlásků není z křemíku. Ten má sice skvělé antimagnetické vlastnosti, ale jeho produkce je velmi komplikovaná a prý s poměrně vysokou mírou chybovosti, tedy kusů, které není možné ve finále použít.
Náročnost výroby znamená vysoké vstupní náklady, které samozřejmě výrobci musí promítnout do koncových cen hodinek. Dosud tak není možné, aby křemíkový vlásek a setrvačka byl nasazen u cenově dostupných hodinek.
Mnoho povyku pro nic? Určitě ne
A právě to by Nivachron mohl změnit. Proč jinak tolik povyku pro něco již dávno vyvinutého? Nivachron totiž slibuje vlastnosti podobné křemíku a se vší pravděpodobností mnohem nižší cenu.
A další vývoj je nabíledni. Swatch Group totiž není jen Omega, Breguet, Blancpain nebo Harry Winston, tedy manufaktury, jejíž hodinky často stojí několik set tisíc korun. Pod křídla koncernu patří i cenově dostupnější časomíry značek Tissot, Hamilton, Mido, Rado nebo Longines. A ty spoléhají ryze na strojky společnosti ETA, další naprosto klíčové součástí celého koncernu. A právě u strojků ETA bychom mohli vlásek z Nivachronu s velkou pravděpodobností časem vídat.
Pravdou sice je, že nám v této rovnici tak trochu přebývá Audemars Piguet, na druhou stranu, proč by tato značka nemohla u svých strojků Nivachron také používat? Navíc celá produkce není vybavena manufakturními strojky, a nejdeme mezi nimi i upravené kalibry ETA a tam by nasazení Nivachronu bylo zcela logické.
Před lety padlo rozhodnutí o omezení dodávek strojků ETA vně Swatch Group. Konsekvence byly dvojího typu. Jednak došlo k posílení konkurenčních producentů strojků v čele s firmou Sellita, druhým důsledek byla snaha hodinářských firem, kterým to dovolovaly dostatečné finanční rezervy, zahájit vývoj a následně produkci vlastních strojků.
Pokud však strojky ETA v dohledné době dostanou antimagnetické vlásky, bude to pro Sellitu a další znamenat velký problém. Jejich rozměrově v podstatě okopírované alternativy ke kalibrům ETA 2824 nebo 7750 totiž najednou budou postrádat poměrně zásadní inovaci.
V každém případě bude příchod Nivachronu znamenat zajímavý průlom a to zejména z pohledu dostupnosti mechanických hodinek s vysokou odolností vůči magnetickému poli, za které je dnes nutné utratit vysoké desítky tisíc korun.
